Život v Londýně - část II.

12. července 2018 v 15:00 | K. |  Koš
Přináším druhou část, pomalu jsem nastínila první problém, i když vesměs bylo vše v pořádku. Tak se podívejte.



Ráno jsem se probudila, nachystala se a byla nervózní vylézt z pokoje. Já prostě neumím moc mluvit s cizími lidmi, musím je chvíli poznat, abych se rozmluvila - kord v angličtině. V tu chvíli pro mě byla záchrana, že moje HM byla Češka. S odstupem času to beru jako velkou nevýhodu, protože člověk se nezdokonalí v angličtině tolik, jako když by byl v čistě anglické rodině.

Dole byla HM s J. Byl roztomilý, ale stydlivý. Brala jsem to v pohodě, prostě si musí na mě zvyknout. Pobavila jsem se s HM, řekla mi, že si mám vzít cokoliv na snídani a tak jsem si udělala ovesnou kaši. Jelikož jsem byla fakt nervózní, udělala jsem si tu kaši tak odpornou, že dodneška tu chuť cítím. V obýváku byl pak T., který oproti včerejšku vůbec stydlivý nebyl. Začal mi ukazovat jeho karty Pokémónů a ptal se mě, jestli si to s ním zahraju. Takže jsem hrála hru a za celých 6 měsíců, co jsem tam byla, jsem nepochopila smysl té hry.

Po půl hodině hraní hry, kterou jsem nechápala, jsem se odebrala do mého pokoje, převlékla jsem se a vyjeli jsme na výlet - do Brightonu. Cesta byla zdlouhavá, tříletej J. byl uřvanej a mě z toho bolela hlava. S T. jsem hrála nějakou další hru. Občas jsem prohodila s HD a HM pár slov, na něco se mě ptali, když jsem nevěděla, HM přeložila, ale většinou se oni bavili a já jim rozuměla velké kulové. Zpětně si fakt uvědomuji, že moje aj stála za velkou bačkoru.

Do Brightonu jsme jeli snad přes dvě hodiny, HD zaparkoval a my se vydali městem na pláž. Vedro bylo neskutečný a já na sobě měla džíny a tílko!! Idiot, měla jsem si vzít kraťase. Tentokrát jsme po cestě vedli nějaké delší konverzace, takové základní, ale bylo to fajn. Měla jsem z nich fakt dobrej pocit.

Došli jsme na Brighton Pier a tam byly všemožné serepetičky pro děti, všelijaké automaty apod. Takže jsem to vše s T. prošla a HD a HM byli s J. Musím říct, že s T. jsem si hned padla do noty. Pamatuji si, že jsem se hrozně bála, aby se mi neztratil.

Musím říct, že to byl vyvedený den. Na pláži nás HD vyfotil a já tak měla naši první společnou fotku... koupili mi oběd, jejich slavný Fish and chips. Koupili mi vodu, nanuk. Já teda furt říkala, jak nic nechci, protože nemám ráda, když za mě někdo cokoliv platí. Pak už se neptali a prostě mi to koupili. S HM jsme prošly pár obchodů, já koupila mámě magnetku. No a pozdě odpoledne jsme vyjeli domů.

Hned následující den HM šla do práce a doma se mnou zůstal HD. Prošel se mnou celý dům a v každé místnosti mi něco říkal. Musím říct, že jsem toho pochytila o něco více, než můj první den, ale i tak jsem spoustě věcí nerozuměla. Takže jsem kývala hlavou jak kůň a musela jsem vypadat vtipně. Občas jsem teda hodila nechápavý pohled, takže se mi to HD snažil znovu a jinak vysvětlit. Musím říct, že byl fakt milej a snažil se mi pomoct.

Nechal mě s T. a J. o samotě asi na půl hodiny. Odskočil do obchodu. J. předvedl úžasnej řev, zalezl za křeslo a tam bulel. Snažila jsem se ho rozptýlit, uklidnit, nalákat ho na hračky, puzzle... jenže nic nefungovalo. Takže tam brečel dokud HD nedošel a já se smířila s tím, že začátek nebude vůbec jednoduchý. Odpoledne jsem pak šla s HD a kluky do parku, s T. jsem hrála fotbal. Pak jsem jednu chvíli seděla na trávě a dívala se kolem a byla nesmírně vděčná za to, že jsem ten krok do světa udělala.

Večer jsem s HD okoupala kluky, uložila je do postele a HD jel pro HM, takže jsem byla s nimi sama. Naštěstí spali a já tedy jen doufala, aby se nevzbudili. Následující den pak šel do práce i HD, a jelikož kluci ještě neměli školu/školku, trávila jsem s nimi celý den. Trávila jsem s nimi čas hraním her, chodili jsme na hřiště, dělala jsem pro ně jídlo a večer padala hubou do postele, jak jsem byla vyčerpaná.

Můj rozvrhl vypadal ze začátku nějak takhle - v pondělí, úterý a ve čtvrtek ráno jsem pomohla připravit kluky do školy/školky, odvedla je a od 9 do 2 jsem měla volno. Poté jsem ve 2 hodiny vyzvedla J. ze školky, šla s ním domů, buď jsme si hráli, nebo koukal na pohádku a ve 3 hodiny jsem šla s J. vyzvednou staršího ze školy. Když jsme přišli ze školy, J. většinou usnul v kočárku, a když ne, skládal si puzzle, hrál si s hračkami a já s T. dělala úkoly do školy. Po úkolech jsem T. dala chvíli oddech a tak mohl koukat na televizi. Já tím pádem začala připravovat večeři. Pak jsme si hráli, nebo jsem je šla koupat. Po koupeli se navečeřli, a jelikož ze začátku moc nejedli, tak jim to trvalo. Ze začátku byla domluva, že je ještě uložím do postele a ať usnou. Což vydrželo asi jen první týden, protože dávat je v po 6 hodině večer do postele bylo moc brzo. Takže většinou po večeři si hráli mezi sebou, já uklidila po večeři a o půl 7 došel HD a já měla volno.

V úterý jsem ještě dopoledne prala a uklízela. V naší domluvě bylo to, že vypomůžu s úklidem, přišlo mi to normální, protože člověk když někde žije, tak by nějak pomoct měl. Každopádně to jsem ještě netušila, že uklízet tam budu jen já a moje HM téměř nehla prstem. Myslela jsem, že si ten úklid nějak podělíme, ona si asi výpomoc představovala tak, že budu uklízet vše já. Ale držela jsem hubu, byla to domluva, takže jsem vysávala, vytírala a utírala celej barák a malej fakt nebyl. Ze začátku měla HM k mému úklidu připomínky - ať jí utřu prach i v ložnici (ze začátku jsem to nedělala, protože mi to přišlo drzé lézt jí takhle do pokoje, takže jsem tam jen vždy vysála), ať umývám i její zrcadlo v pokoji a v jejich koupelně a tak. Musela vidět můj nasraný výraz, protože mi pak říkala, ať to neberu zle apod. Ale řekla jsem si ok, zrcadla ještě zvládnu, ale víc tady dělat nebudu. To jsem nevěděla, co vše si ona na mě vymyslí.

Já línej člověk nejsem, uklízet mi nevadí, ale když jsem viděla, že ona nic nedělá, prostě mě to vytáčelo. HM jsem vlastně potkávala jen ráno. Ona když měla odpolední směnu, dopoledne šla do fitka a z odpolední směny se vracela po 10 večer. Když měla ranní, šla po práci do fitka a domů se vracela taky pozdě. Takže se třeba stalo, že kluky neviděla 2 dny. Pamatuji si, že jednou se vrátila z práce asi ve 3 hodiny odpoledne. Já mezitím byla vyzvednout T. ze školy. Když jsem se s kluky vrátila domů, nějak jsem tušila, že v domě někdo byl. Šla jsem tedy nahoru a dveře od ložnice zavřené - předtím byly otevřené. No vzápětí mi HM psala na mobil, že je doma a že je schovaná v ložnici, aby ji kluci nenašli a ať to klukům neříkám. V tu chvíli jsem nevěděla, jestli se mám smát nebo brečet. V životě jsem nezažila to, že by se moje máma schovávala přede mnou a před mojí ségrou v ložnici. Nechápala jsem to, už jen z toho důvodu, že ona je moc často nevídala - a když měla čas, schovávala se v ložnici. A to asi jen proto, že jsem pracovala já. Prostě nepochopitelné. Hodně často jsem takové příběhy četla na skupinách o au pair a říkala si, že ty matky jsou děsné. Na co si pořizují pak děti?? Každopádně jsem si říkala, že když ona je češka, že ona taková nebude. Omyl. Bylo mi to vůči klukům nesmírně líto, ale když to ona tak chtěla, budiž. Člověk s tím prostě nic nenadělá, takže je zbytečné se tímto zabývat a trápit se tím.

Moje HM měla středy volné, takže jsem měla středy volné i já. Situace ale byla taková, že mě většinou odpoledne poprosila, jestli nebudu pracovat extra za extra peníze, aby si mohla jít do fitka zacvičit. Já neměla nic proti tomu, že cvičila, a že to byla její záliba, ale když nedokázala jeden den strávit se svými vlastními dětmi, ťukala jsem si na čelo. Každopádně extra peníze se hodily, ze začátku jsem tam nikoho neznala, takže jsem neměla co dělat a tak jsem hlídala extra.

Pátky jsem pak hlídala celé dny - J. nechodil do školky. Dělali jsme vesměs to samé - chodili na hřiště, hráli si doma, koukali na pohádky, pekli jsme buchty... pátky měli většinou i playdate (že jiné dítě/děti dojdou k nám/my k nim a hrají si spolu). Takže buď jsme byli po škole u nich nebo oni u nás...

Takový rozvrh fungoval dva měsíce. Smířila jsem se i s tím úklidem. Nikdo se ke mně nechoval hrozně, z lednice jsem si mohla vzít cokoliv, koupili mi cokoliv, HD se zajímal jak se mám, jestli jsem se tu už s někým seznámila apod. S HM jsem přiliš nekomunikovala, protože jak jsem říkala, moc často jsme se nevídaly. Ale vše klapalo jak mělo, kluci si na mě zvykli, byli vesměs hodní. Jasně, občas pozlobili, měli záchvat breku - ale to asi každé dítě. Neměla jsem si moc na co stěžovat.

Takhle to fungovalo dva měsíce. Pak jsem se vrátila z třídenního výletu z Dublinu a měla jsem oči pro pláč.

Ale o tom zase jindy!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 B. B. | Web | 12. července 2018 v 18:21 | Reagovat

No, to je teda dobrá máma, tohle fakt nikdy nepochopím. Vůbec se tu nedivím, že jsi byla naštvaná, vždyť si jim tam nepřijela dělat služku, nechápu.
A zavírat se před dětmi v ložnici je taky teda velká hrůza.. chudáci děti. Jsem zvědavá na další

2 Clementine Clementine | Web | 12. července 2018 v 23:45 | Reagovat

Jee, moc zajímavé povídání! :) Líbí se mi, že ten blog nemáš jen o hubnutí, ráda si přečtu pokračování. :)

Držím palce se vším a užívej dovolenou! :))

3 B. B. | Web | 16. července 2018 v 1:08 | Reagovat

ruším svůj blog. Za prvé je teď vše kolem mě negativní a já nemám úplně náladu a za druhé na něj přišla mým nedopatřením kamarádka a ač tam nemám nic tak špatného, tak bych stejně nerada, aby se o něm dozvěděli i ostatní.
Nicméně bez blogu být nechci, takže počkám pár dní a založím nový, napíši adresu.

4 Sugar Sugar | Web | 24. července 2018 v 8:21 | Reagovat

Já taky ráda cvičím, ale v životě byh kvůli tomu nezačala zanedbávat dcerku. Cvičit se dá i doma podle videí a dělám jí tím pozitivní příklad. 😊

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama