Normální den #5

1. července 2018 v 21:06 | K. |  Den za dnem
12:30 - rajská omáčka, plněná paprika, 2 knedlíky
17:00 - 1ks buchty, kinder maxi king
18:45 - smetanová hřibková polévka, kinder bueno

pití: kofola

Ahojte děvčátka, tak jak jste si užily víkend? Já jak psala, pátek jsem strávila celý v práci. Celkem se to dalo. Jelikož součástí hospody je i taková malé hřiště pro děti, tak tam občas chodí děcka a berou to jako veřejné hřiště. Což šéfka zavedla, že pokud tam nemají rodiče, tak je máme vyhodit. Já je tam teda občas nechávám, ale v pátek mě jedna skupinka dětí tak namíchla, že jsem na ně vyběhla a vyhodila je. Situace byla taková, že asi desetiletá holka šla na záchod. Nepozdravila, nic. Jen se na mě blbě podívala. To už mě trochu namíchlo, protože já jsem člověk, který zdraví klidně i 3x, protože to je prostě slušnost. Takže když vyšla ze záchodu, tak jsem jí řekla, že pokud tam nemají rodiče, nemají tam co dělat a ať jdou pryč. Ta holka se na mě otočila a hodila pohled jako: "Co po mně jako chceš?" Nic neřekla a odešla dál na hřiště. To už jsem byla vytočená, protože to od ní byla prostě drzost. Tak jsem na ně vlítla ven a řekla jim, ať okamžitě zmizí, že tu nemají co dělat. Kluk se jen tak uchechtl a nereagoval ani jeden. No ty vole, já myslela, že tam vybuchnu. Tak jsem to zopakovala a až pak se teda pakovali. Bože, nesnáším nevychované haranty. A ve finále šlo jen o to, že kdyby ta holka pozdravila, co vešla do hospody a na moji výzvu nějak lépe zareagovala, klidně bych je tam nechala.


Jinak to bylo celkem v pohodě. S jedním chlapem jsem se tam bavila o USA. Každopádně jak nejsem už zvyklá na tak dlouhé směny, bolely mě šíleně nohy. Ale stálo to za to, měla jsem pěkné dýška za ten den. A domů jsem došla po půl 2.

Chtěla jsem se ozvat už včera, ale dopoledne jsme jeli k babičce na oběd a odpoledne jsem šla se ségrou za kluky na byt pít. Jestli si pamatujete článek z pondělí, kde jsem psala o klukovi, se kterým jsem dlouhodobě spala (říkejme mu třeba L.), tak se to konalo u něj na bytě. Ze začátku jsem tam nechtěla jít, protože tam bydlí už i s tou "přítelkyní", já mám na ten byt vzpomínky z dob, co jsem to tak nějak s ním táhla. Takže jsem nechtěla vidět, jak ten byt vypadá teď a nechtěla jsem tam jít, protože jsem věděla, že tam bude i ona. Ségra mi ovšem řekla, že ona jela pryč za kámoškama a vrátí se až v neděli. Takže jsem šla, protože jsem si to během těch pár dní nějak srovnala v hlavě (a jsem fakt vděčná, že je on už pouhou minulostí :D) a protože tam byl i kámoš, kterého jsem dlouhoooo neviděla a v minulosti jsme si byli dosti blízcí. Pak si našel přítelkyni a šlo to do kelu, protože mě ta jeho přítelkyně nesnáší kvůli tomu, že jsme byli velcí kámoši. A to jsme fakt jen kámoši, nikdy jsme spolu nic neměli.

Takže jsme tam se ségrou došly, kluci už celkem opilí, L. teda úplně na káry. Jako první mě svalil na gauč a pak furt tak celou dobu byl blízko mě. Polehával mi na nohou apod. - asi potřeboval se mnou nějaký dotek. :D :D Já to teda brala v pohodě, ten kluk je prostě už mimo mě. Až nakonec svou opilostí usnul a spal xx hodin. Teda musím přiznat, že mi to nedalo a musela jsem si ten byt prohlédnout. :D Myslela jsem, že mě ty dvě fotky, co mají vystavené, nějak zlomí, ale fakt vůbec nic. Beru to jako malé vítězství. :D Navíc jsem ještě ten den měla s mou sestrou rozhovor o nich a o jejich vztahu, vypadalo to nějak takhle:

Sestra: No však já se s ní (ta jeho holka) včera bavila a prý od něj nikdy neslyšela: "Miluji tě."
Já: Však se podívej, jak se chová a co dělá. To je jasný, že ji nemiluje.
Sestra: Prej ji kdysi v minulosti řekl, že jí nemiluje. Jako už kdysi dávno, a nikdy ji neřekl, že ji miluje no.
Já: Nojo, vždyť já říkám furt, že jí nikdy nemiloval a nemiluje.
Sestra: Tak jako rádi se mají.
Já: Tak to určitě. Ale to je do vztahu málo, ne? Mně taky asi dva týdny zpět řekl jak mě má rád a jak jsem skvělá. A podívej - nejsem s ním. Ale když jí to tak vyhovuje, tak prosím. Má co chtěla.

A to jsou spolu prosím rok. No, jsem fakt vděčná, že na jejím místě nejsem já. A že to skončilo tak jak to skončilo.

Jinak teda u L. byl i ten kamarád a ta jeho přítelkyně. On se se mnou ze začátku vůbec nebavil, ale pak ona odešla asi na půl hodiny pryč, tak si za mnou sedl a začali si povídat. Ona po půl hodině zase došla, tak si zase přesedl k ní a se mnou zas nebavka. :D A když ona večer odešla úplně, on tam ještě zůstal, byl už taky celkem opilý, takže jsme se tak nějak bavili a on vytáhl tu svoji klasiku, že na něj seru. Že ani nenapíšu apod. Tak jsem se ohradila, že má napsat on a že on se na mě vybodl poté, co si jí našel. Tak říká, že by z toho měl problém, kdyby napsal. :D Ach jo, holky, já fakt doufám, že taková kráva ve vztahu fakt nebudu.

Takže jsme tak vzpomínali na staré časy, jak jsme si psávali a bavili se spolu a že nám to chybí. Jako mně to chybí, protože je fakt super a tak nějak jsme si v minulosti vzájemně pomáhali. Přiznávám, že on chtěl možná později i něco více, ale nikdy to oficiálně neřekl. Bohužel/bohudík já v té době chtěla jeho nejlepšího kamaráda a žádné okolní kluky jsem neviděla.

Později do mě kamarád furt valil, a proč nechci tady tohohle kamaráda (byl tak u L. na bytě). Ten druhej kamarád mě totiž chtěl, byli jsme asi 2x na rande, jenže já v tom neviděla nic víc než přátelství. A to se mi ten kluk ještě pár let zpátky hrozně líbil. Ale já jsem prostě taková, jakmile já vidím, že ten kluk má zájem, a že by to mohlo být vážný - já se stáhnu a vydávám ze sebe velký nezájem. A nevím jak to zlepšit, nevím, čeho se tak bojím. Přitom on je fakt super. Jsme kamarádi dodneška. Ale asi to tak mělo být, on je dneska už hrdej otec a má malou dcerku (sice s totální krávou, se kterou už není), takže vše má takhle něco.

No a dnešek jsem strávila velmi smutně. Od mé nejlepší kamarádky umřel přítel. Zabil se na motorce. Takže jsem hned letěla za ní a byla s ní skoro celý den. Zajeli jsme na místo, kde se to stalo, dala tam kytičky a svíčku... neskutečná tragédie. Tohle prostě nedokážete pochopit a nejhorší je, že ona brečí a vy nevíte, jak jí pomoct. Taková bezmoc. Zítra nejde do práce, takže pravděpodobně s ní strávím zítra dopoledne a odpoledne. Ach jo. Neskutečný, co se to na tom světě děje.

Proto si važte každého dne, každého okamžiku, všeho. Nikdy nevíte, kdy se co stane...

No a já se zase nějak rozepsala. Tak se omlouvám a obdiv těm, kteří to dočetli. Zítra zase půst. Vidíte, málem bych zapomněla - páteční váha po půstu 87.1 kg. Takže jsem od pondělního půstu nic nezhubla. Ale ono to asi bylo i tím, že já neměla žádný pohyb. Od zítřka bych chtěla nějaký pohyb, má být tepleji - takže buď běh, delší procházka nebo brusle! :)

Mějte se krásně a užívejte života. A netrapte se maličkostmi. :-*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama